Mandragora, morfin, kokain | Nožina, M., Vaněček, M.

Užívání drog tvoří nedílnou součást středoevropské kultůry již od pravěku, avšak konzumace haluciogenních látek obsažených v různých rostlinách ( především máku a konopí) zůstávala po celý středověk a ranný novověk okrajovým jevem. Požitkové užívání se soustředilo na alkoholové drogy, s nimiž souvisí rozvoj tradiční pijácké kultůry. Na tyto širší historické souvislosti a impulsy ( lidové léčitelství, černá magie a čarodějnictví, alchymie, herbáře a počátky moderní botaniky) upozorňuje úvodní část monografie ( I. Počátky drogového problému v českých zemích).

"Moderní" formy abúzu drog jsou sledovány od druhé poloviny 19. století, kdy byly ny českém území poprvé zaznamenány případy opiofagismu (pití opiové tinktury) a závislosti na morfinu. Až do rozpadu Rakouska-Uherska nebylo zneužívání drog považováno za vážnou společenskou hrozbu. Tyto názory mnohdy přetrvávaly i po roce 1918, kdy se Československo v souvislosti s prudkým nárůstem kokainismu stalo mejen zavedeným drogovým odbytištěm, ale i důležitou tranzitní zemí při nelegálním mezinárodním obchodu s drogami. Snahou autorů bylo na základě často dosud nepublikovaných materiálů poskládat složitou mozaiku českého světa drog před druhou světovou válkou a postihnout hlavní trendy a fenomény, které nezřídka ovlivňují vývoj drogové scény v České republice i v současnosti.

Miroslav Nožina, Miloš Vaněček
Mandragora, morfin, kokain
Drogový problém v českých zemích v dobách habsburské monarchie a v předválečném Československu
Koniasch Latin Press, Praha 2009.
1. vydání.

Lamino vazba, 295 str., 25x18 cm.